O Duhovém mostě

 
 
Psi, kteří jsou tady na zemi někomu zvláště blízcí, se dostanou na kraj Duhového mostu. Jsou tam krásné louky, kopce a jezera, kde si naši psí kamarádi mohou spolu hrát. Mají plno dobrého jídla, pití i slunečního svitu, jsou v teple a pohodlí. Tam pejsci zase omládnout, mohou volně běhat podle chuti, k jídlu mají tu nejjemnější játrovou paštiku, k odpočinku je čeká pelíšek z prachového peří. Nic je nestraší, nejsou tam žádné bouřky ani zlí tvorové.
 
Naši chlupatí kamarádi zkrátka mají všechno, co jejich srdíčka žádají a po čem v životě toužili. I neduhy které je provázely, jsou pryč. Ten, kdo byl starý, je opět mlady, ten kdo byl nemocen či poraněn je zdráv a při vší síle, plný života. Jsou zpět takoví, jaké si je pamatujeme z nejkrásnějších snů. Jsou šťastní, až na jedinou maličkou vyjímku - chybí jim jejich páníček, největší přítel. Všichni si spolu hrají až přijde den, kdy se pejsek najednou zastaví a zpozorní, podívá se do dálky. Jeho jasné oči se rozzáří, celé tělo se nadšením rozechvěje.
 
Opustí kamarády a rozběhne se zelenou trávou k obzoru. Běží stále rychleji. Objevil svého lidského přítele a když se konečně setkají, pevně se obejmou. V radostně bláznivém vítání pejsek olíže tvář, ruce pohladí jeho hlavu a člověk se znovu podívá do věrných očí, které nadlouho zmizely z jeho života, ale nikdy se neztratily z jeho srdce. Už je nic nerozdělí.
 
A tehdy překročí Duhový most společně...